Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jsem feministka a mám ráda muže

30. 6. 2010

Jsem feministka a mám ráda muže

Ach jo. Někdy mívám pocit, že pohled na feminismus už se u nás oproti minulosti (například období před zhruba deseti lety, kdy jsem se o tohle téma začala zajímat) výrazně změnil, ale pak mě obvykle něco naprosto vyvede z tohoto konceptu – třeba nedávná poznámka jedné mé mladé příbuzné: Ale ty přece nejsi feministka, když jsi vdaná!?

Musím říci, že to poněkud narušilo mou identitu – možná bych měla konečně vykastrovat nějakého chlapa (které přece přirozeně nenávidím ), abych se v jejích očích stala pořádnou feministkou. Nebo bych mohla následovat staročeskou hrdinku Vlastu a vyhlásit Druhou dívčí válku (takže všichni Ctiradové by si měli dát zatraceně pozor). Nebo… nějak mi dochází představivost. Každopádně, došlo mi, že někteří lidé si feministické přesvědčení stále spojují především s tím, že feministka nesnáší muže (proti kterým zuřivě bojuje a neví, z čeho všeho by je obvinila) a zásadně se za tyto podlili nevdává. Například. Pak jsou tu různé teorie o širokém spiknutí proti mužům a podobně, ale to už si snad nezaslouží komentář. I když – za hodinku máme s kamarádkami feministkami schůzi, kde budeme promýšlet další krok směřující k naprosté likvidaci mužů a ovládnutí planety... 

Feminismus zahrnuje mnoho názorových proudů – existence mnoha feminismů už je celkem známým faktem, který sám o sobě dokazuje nesmyslnost teorie považující feminismus za jakousi totalitní ideologii předepisující feministkám jednotný krok a myšlení. Někdy si dokonce jednotlivé proudy, jednotlivé feminismy přímo odporují. A ano, nedá se popřít, že existují ultraradikální feministky (s důrazem na přívlastek), které tvrdí, že ženy jsou vždy oběťmi zlých mužů (například) nebo že každý sexuální akt muže a ženy se rovná znásilnění. Na základě svého dlouholetého sledování feministické literatury si troufám tvrdit, že tyto hlasy tvoří minoritu maximálně několika promile a ostatně, osobně takové názory ani nepovažuji za feministické.

Jsem přesvědčená, že normální člověk jakéhokoliv pohlaví nemůže brát podobné názory vážně (doufejme). Bohužel se o takových věcech zřejmě báječně píše (pro mnohého čtenáře i mnohou čtenářku je to určitě zajímavější než seriózní rozbor postavení mužů a žen ve společnosti) a dají se ještě báječněji využít pro diskreditaci feminismu jako celku a házení všech feministek do jednoho pytle – škoda, že se, potvory jedny, nedají někam vyhodit všechny… Když se neinformovaný člověk setká s feminismem pouze v titulcích na internetu (Feministky pobouřily pisoáry v muzeu The Rolling Stones, Berlusconiho napadly obnažené feministky, Feministky se bouří kvůli diskriminaci...), není divu, že nezastává vůči feminismu zrona pozitivní postoje – přestože je zřejmé, že uvedené zprávy bývají značně zjednodušené či povrchní a obecně si vybírají pouze ty pokud možno trochu skandální a mediálně přitažlivé kauzy.

Antifeministeckému křídlu obvykle uniká zajímavý fakt, že mezi feministicky orintovanými jedinci jsou i muži – i když mnozí by asi spíše uvěřili v existenci lochneské příšery nebo bájného jednorožce. Kupodivu to ani nejsou masochisté nebo lidé duševně nemocní (a pokud ano, tak jen v míře běžné i u zbytku populace ). Už jsem psala o tom, že podle mého názoru je každý správný muž feminista a proč si to myslím, i o tom, že ani pro muže není život ve společnosti označované z nedostatku lepších pojmenování jako patriarchální automaticky snadný (viz Proč jsem feministkou)...

Feminismus, genderová studia ani další obory (biologie, psychologie…) na základě dnešního stavu poznání nedávají odpověď na otázku, do jaké míry je odlišnost pohlaví dána biologicky a do jaké míry kulturně, osobně se domnívám, že jde o natolik složitý problém, že se v dohledné době (jestli vůbec někdy) definitivní odpovědi nedočkáme. Každopádně by ale většina lidí asi souhlasila s tím, že muži a ženy se neliší pouze různými pohlavními orgány – a stejně tak člověk s očima alespoň pootevřenýma musí odmítnout myšlenku, že ženy jsou biologicky naprogramované k pacifismu a vyšívaní, zatímco muži se narodili neschopni péče o děti či pečení koláčů – k pečení opravdu není nutné vlatnit pohlavní chromozony XX ani vagínu. 

Ale myslím si, že navzdory všem rozdílům nás víc spojuje než rozděluje – pořád jsme koneckonců všichni jeden živočišný druh, pořád jsme, ať už kluci nebo holky, homo sapiens, i když o tom rozumu by dalo polemizovat… Feminismus podle mého jen dává (nebo by alespoň měl) všem širší možnosti ve volbě svého životního stylu, ve využití všech svých schopností a tužeb. Jsi muž a chceš učit v mateřské školce? Fajn. Jsi chlapeček, který miluje autíčka a fotbal? Báječné. Jsi žena, která se svobodně rozhodla být ženou v domácnosti? Dobře. Jsi holka, která chce boxovat? Jak je libo. Nemusí se mi osobně líbit některé volby ostatních lidí, ale všichni by měli mít možnost vybrat si z co nejširší nabídky, aniž by byli ostatními odsuzováni nebo jim byla vytčena jen jediná možná cesta… Nehodlám přitom diskutovat o základních lidských právech, ta jsou pro mě nedotknutelná, ale pokud neomezuješ a neutlačuješ druhé, dělej si, co uznáš za vhodné, bez ohledu na pohlaví. Zkrátka a dobře, jde tu v podstatě o variantu starého známého Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale budu bojovat za to, abyste to mohli říkat – autorem tohoto výroku je, jak známo, osoba mužského pohlaví, což už samo o sobě ospravedlňuje existenci mužů

Feminismus mě nepochybně přiměl k přemýšlení o mužích a ženách. Rozhodně nejsem žádná odbornice na opačné pohlaví, ale s čistým svědomím můžu říct, že četba feministických publikací mě obvykle nenaladila k tomu, abych vzala pušku a šla ty odporné utlačitelské bestie střílet  – spíš mi mnohdy leccos objasnila nebo mě přiměla ke změně názoru na věci na první pohled samozřejmé.

Nepopírám, že je někdy poněkud obtížné nebýt naštvaná na muže – když se zajímáte o lidská práva, o situaci žen v některých zemích, ve válečných konfliktech, tak čtete a vidíte (třeba na dokumentárním festivalu Jeden svět) věci, které jsou děsivé a které prostě hlava nebere... Dívat se například na film o znásilňování žen v Kongu a poslouchat neuvěřitelné argumenty pachatelů je hodně silná káva a pohled do historie (například na výroky údajně osvícených a geniálních mužů o ženách) vám taky moc nepřidá. Zároveň si ale uvědomuju, že generalizace rozhodně není na místě a že ženy, dostanou-li možnost, umí být stejně kruté, rozhodně je nepovažuju za morálně nadřazenou polovinu lidstva. Mužům prostě dává jejich fyzická síla a společenské uspořádání obvykle větší možnost chovat se špatně k ženám než naopak. Je to tragické a mělo by se to změnit (tam, kde to stále takto funguje), ovšem otázka nestojí tak, proč jsou muži takoví, ale proč je člověk (muž nebo žena) disponovaný mimo jiné ke krutosti a násilí, což už je zcela jiná otázka... Ženy ale nikdy nejsou všechny jen zoufalé utlačované chudinky a už vůbec to neplatí v naší současnosti a v našem kulturním okruhu.

Abych to shrnula – ano, i když to možná někoho překvapí, i jako feministka se domnívám, že muži jsou bytosti stejně hodnotné jako ženy. Čestné pionýrské. Dokonce jsem se vdala, čímž jsem v očích některých lidí asi přestala být opravdovou feministkou (viz výše), i když jsem si aspoň nechala své vlastní příjmení, abych se až tak úplně ve feministických kruzích neznemožnila (pochopitelně si dělám legraci ). A můj manžel rozhodně není pod pantoflem, i když tomu asi leckdo nevěří, znáte přece ty zlé feministky… (Podotýkám, že považuju mocenské uspořádání ve vztahu za věc svobodné volby partnerů – když oběma vyhovuje vztah, v němž je jeden z partnerů dominantnější, je to jejich věc, bez ohledu na pohlaví.)

Mimochodem, nemám nic proti sexu nebo proti dětem, jen respektuju svobodnou volbu každého jedince v těchto oblastech a domnívám se, že např. nemít děti je stejně legitimní rozhodnutí jako je mít, stejně tak žít tzv. promiskuitně je stejně legitimní jako být asexuál... A když už jsme u sexu, který prý feministky taky nemají v lásce (logicky, když nemají rády muže, že ) – existuje mnoho feministek, které bojují za co největší sexuální svobodu a které se domnívají, že sex ženy osvobozuje. A dokonce se točí feministické porno – byla jsem kdysi na celkem nudné a teorií nabité přednášce o tomto fenoménu, kterou doprovázely zajímavé ukázky, takže můžu potvrdit, že tam ani náhodou nevystupovaly samé lesbičky nebo dominy s bičem . Jen pro zajímavost – můj přítel se zmínil o této akci svým kamarádům, kteří z toho měli takříkajíc oči navrch hlavy a projevovali o téma nečekaný zájem – že by cesta, jak přiblížit feminismus mužům? 

Závěrem – ač feministka, jsem jen celkem normální osoba ženského pohlaví, která je náhodou vdaná, které se líbí muži a která proti nim většinou nic nemá – tedy pokud mě můj partner zrovna nenaštve, jak se to stává i takzvaným nefeministkám. Tak prosté a jednoduché to je. Tečka. Amen. A konec