Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vykastrovaná bohémská rapsodie

Petra Holá

Celé poselství filmu se v té osobní rovině dá shrnout: On by byl tak šťastný, kdyby byl heterosexuální a mohl zůstat se svou úžasnou Mary. Se zobrazením sexuality Freddieho Mercuryho má Bohemian Rhapsody podle mého názoru značný problém.

Film Bohemian Rhapsody (2018) vydělal ve světě mnohonásobek svých nákladů a stal se nejúspěšnějším hudebním životopisem všech dob, v uplynulých týdnech navíc zejména představitel hlavní role Rami Malek získal i množství cen včetně Oscara za roli Freddieho Mercuryho. Film se přitom při nátáčení potýkal s mnoha problémy či kontroverzemi a získal spíše vlažné kritické přijetí, jde tedy o značný a v mnoha ohledech nečekaný úspěch. V České republice byl přitom ohlas filmu nadprůměrný a Bohemian Rhapsody se zde stala nejnavštěvovanějším snímkem uplynulého zhruba čtvrtstoletí, v žebříčcích za sebou nechala i takové hity jako Titanic nebo Avatar.

Nejsem filmová kritička a nebudu tady rozebírat, co vše za tímto úspěchem stojí nebo jak je natočený z hlediska řekněme filmařského. Půjde jen o můj osobní pohled na některé aspekty filmu, především ty, které se týkají LGBTQ obsahu. Hned na úvod přitom musím zmínit, že hudbu skupiny Queen mám ráda od svých pubertálních let a že Freddieho Mercuryho považuji za mimořádně zajímavou osobnost, o které jsem i něco málo přečetla a zhlédla pár dokumentů.

Jak v podstatě napovídá už název (podle legendární Mercuryho skladby), film se soustředí právě na postavu frontmana skupiny, zatímco ostatní členové Queen mu vytvářejí nezbytnou stafáž a jak uvidíme dále, také určitý protiklad. Bohemian Rhapsody přitom vykresluje období ohraničené lety 1970–1985 a líčí mimo jiné vzestup a slávu skupiny Queen nebo vznik některých jejích hitů, tato hudební část však není primárně předmětem mého zájmu.

Tím je rovina filmu zaměřující se na soukromý život zpěváka Freddieho Mercuryho (1946–1991), v menší míře na jeho původ nebo rodinu, ve větší míře pak na jeho sexualitu a romantické či sexuální vztahy. Zde je nutné zmínit, že vzhledem k tehdejší společenské stigmatizaci homosexuality Mercury svou sexuální orientaci nikdy přímo veřejně nedeklaroval, s největší pravděpodobností byl ovšem gay. Měl ale (v mladším věku) i jeden významný dlouhodobý vztah se ženou (Mary Austin, viz níže), což bylo pro gaye jeho éry běžné – snaha zapadnout a přizpůsobit se převládajícím společenským konvencím bez ohledu na reálné touhy.

A zde se právě dostáváme k tomu, co mi na filmu přijde problematické – a to je právě pojetí a zobrazení Mercuryho sexuality. Na rozdíl od sladkého vztahu s krásnou Mary jsou totiž vztahy (nebo sex) s muži vylíčeny jako nějaké vnější ohrožení, jako něco špinavého, co hodného a v podstatě nevinného Freddieho korumpuje a ničí. Pomineme-li pár předchozích (možná) jen pohledů, Freddieho gay život začíná dle filmu v zásadě až s jeho osobním manažerem Paulem Prenterem. Zlý a úlisný gay darebák Paul ho nejdřív zřejmě svede (nebo pokusí svést) – pro scénu je příznačné i její vizuální zpracování, kdy se Paul nad Freddiem tyčí, zatímco Freddie působí poněkud bezmocně a ohroženě – a pak mu na turné skupiny dohazuje sexuální partnery (s nadsázkou řečeno, on by Freddie sám třeba až takový zájem o ošklivý promiskuitní sex s mnoha partnery neměl, kdyby mu je zlý Paul nedovedl až do postele). Podotýkám, že zde mluvíme o muži, který na pódiu vyzařoval značné charisma a sebevědomí a který psal texty jako „jsem sex mašinou připravenou a nabitou“ (Don't Stop Me Now).

Nakonec se – samozřejmě díky Paulovi – Freddie Mercury propadne do úplného bahna gay promiskuity a dekadentních večírků, z níž ho vysvobodí až věrná přítelkyně svatá Mary, toho času mimochodem těhotná. Je to symbol rodinného štěstí, které ubohý Freddie mít nemůže, ale laskavá Mary a jeho spoluhráči ze skupiny (hodní věrní taťkové od rodin, i když tedy Roger občas… no nic, to je jen takový lehoučký náznak, aby nevypadali úplně dokonale) mu alespoň vytváří náhradní rodinu, aby se necítil tak sám – a Freddie nakonec prozře, uvědomí si to, padouch a hlavní viník (Paul) je dramaticky demaskován a odhozen. A Freddie s promiskuitním gay sexem končí, protože ho stejně měl jen proto, že se (mylně) cítil tak sám – a že byl pod vlivem zlého Paula.

Záchrana ovšem přijde pozdě, být gay se totiž rovná nejen promiskuita, ale i nemoc a zmar, nehezkého umírání a smrti nás ovšem tvůrci raději ušetří, diagnóza HIV/AIDS jim jen poslouží jako vděčná dramaturgická berlička, kterou si navíc lze ohýbat podle libosti. A v závěru filmu přichází i domnělé vykoupení, vidina vztahu s hodným slušným homosexuálem, s onou příslovečnou výjimkou z pravidla. Je pravdou, že leccos z toho odráží realitu, v 70. a 80. letech toho gayům až na kluby a záchody opravdu moc nezbývalo, AIDS byl skutečnou hrozbou a ano, aktivní zapojení do gay scény/vztahů mělo v určité době s velkou pravděpodobností tragické vyústění. Nicméně film vůbec nereflektuje (minimálně do určité míry) společenskou podmíněnost určitého chování, z Freddieho dělá do značné míry bezmocnou Paulovu oběť, vztahy s muži jsou zredukovány na pár pochybných promiskuitních epizod (ovšem jen velmi cudně naznačených) a pár asexuálních minut s hodným Jimem (aby se neřeklo). Oproti tomu má velký prostor milostný vztah s Mary, který byl realitou zhruba třetinu sledovaného období.

Freddie Mercury a Mary Austin měli i po rozchodu silný vztah a zůstali velmi dobrými přáteli do konce Mercuryho života, ve zpěvákově životě měla Mary stále nenahraditelné místo. Nicméně minimálně od konce 70. let se realitou Mercuryho života staly spíše vztahy s muži, které jsou přitom ve filmu zcela minimalizovány a nejde jenom o vztahy milostné. V Bohemian Rhapsody tak vidíme deprimovaného nešťastníka žijícího samotného (respektive s několika kočkami) ve velkém domě, jehož (gay) sexuální život mu přináší jenom smutek, opuštěnost a nakonec zkázu. Nechci tvrdit, že Freddie Mercury se nikdy necítil osamělý. Ale film zde nabízí velmi černobílý pohled a v některých ohledech zcela ignoruje realitu. Například ve svém domě v Garden Lodge Freddie zdaleka nežil sám, měl zde svého osobního asistenta Petera Freestonea (ten pro něj pracoval 12 let), zaměstnán zde byl i Mercuryho ex-přítel Joe Fanelli, poslední roky s ním prožil Jim Hutton. Všichni tito tři muži byli gayové a mimo jiné se o Freddieho věrně a obětavě starali v posledních měsících jeho života.

Mercury měl i další gay přátele nebo třeba několikaletý vztah s Davidem Minnsem, který začal ještě v době, kdy oficiálně chodil s Mary. Ale filmový scénař si vědomě vybral nic z toho neukázat. S onou jedinou letmo ukázanou výjimkou potvrzující pravidlo (Jim Hutton) jsou v podstatě všechny gay postavy ve filmu jen karikatury tvořící anonymní promiskuitní dav a to vše korunuje postava ďábelského zlosyna Prentera. A abych nezapomněla, ještě je tu ten ubohý mladík v nemocnici umírající na AIDS – který, jak víme, získal z toho ošklivého gay sexu. Mimochodem, jak už tu bylo řečeno, film nám jemně naznačuje, že Roger Taylor taky nebyl žádný světec a pomrkává na nás, že si Roger vlastně asi taky užíval promiskuitního sexu. Ale ten byl heterosexuální, takže v pohodě.

A film si navíc věci nehorázně upravuje. Já rozumím tomu, že životopisný film (i když tvůrci ho alibisticky raději označí například jako „oslavu Freddieho a hudby Queen“) není dokument, chápu, že do filmu se leccos nemusí vejít, že některé věci  mohou být drobně upraveny atd. V tomhle případě jde ale o věci, které úplně mění vyznění některých situací – nejde o drobný posun významu, ale o úplný přepis, například Freddieho sólová kariéra a následný údajný skoro rozpad skupiny, diagnóza AIDS atd. Film nám například maluje obrázek, jak Freddie pod vlivem zlého Paula opouští svou „rodinu“ (rozuměj skupinu) pro sobeckou (pardon, sólovou) kariéru a cudně nám zamlčí, že Brian May a Roger Taylor začali své sólové kariéry ještě před Freddiem a že k žádnému rozpadu Queen nedošlo. Ale to nic nemění na tom, že za všechno může zlý gay, dokonce i za to, co se vůbec nestalo.

Některé věci přitom působí nejen jako klišé, ale i naprosto neuvěřitelně a nesmyslně, třeba „vztah“ s Jimem Huttonem – jestli jsem to dobře pochopila, tak ho Freddie zvládl během pár hodin (v den koncertu Live Aid!) najít, dát se s ním dohromady i představit ho rodičům. Když pominu, že tato pár minut dlouhá epizodka působí spíš jako umělý a povinný přívažek, aby film nevyzněl úplně homofobně, tak opět se zde naprosto manipuluje s fakty. Jim například nebyl číšník a jeho vztah s Mercurym začal úplně jinak, to by ale zřejmě nezapadalo do rodinného filmu (minimálně, když tam roli měla sehrát i hláška „How big's your dick?”).

Existují i další věci, které mi na filmu vadí, třeba mi do role Freddieho Mercuryho příliš nesedí Rami Malek, ale to jsou ve stínu výše zmíněného spíš čistě subjektivní drobnosti, které bych pominula. A ano, dá se říci, že všechno to (zčásti i pro mě) do určité míry zachraňuje hudba, takže písničky jsem si užívala a naprosto rozumím tomu, proč má ten film takový úspěch. Také chápu, že pro běžného diváka nebo pro většinu fanoušků je to naprosto dostačující a je mi jasné, že velké části lidí zřejmě plně vyhovuje i pojetí Freddieho sexuality. Například pro lidi typu „já proti homosexuálům nic nemám, ale ať s tím nelezou na veřejnost“ je to nejspíš docela dobrý film. A opravdu tady nejde primárně o to, že tam nejsou explicitní homosexuální scény (gay porna je pro zájemce na internetu dost). A nejde ani jenom o vyobrazení sexuality, jde spíš o celkovou povrchnost, líbivost a uhlazenost.

Nepodezírám tvůrce filmu ze zlých úmyslů, ale přesto ho osobně vnímám jako latentně homofobní nebo přinejmenším v tomto ohledu silně problematický. Pro dobrý LGBTQ film nestačí dát tam „gay“ postavu a naznačit, že vedla sexuální život, to mohlo být přiměřené a možná dokonce odvážné tak před třiceti lety. Tvůrci si prostě vybrali (i komerčně) bezpečnější cestu soustředit se (samozřejmě kromě hudby) na roztomilý „heterosexuální“ vztah dvou lidí, kteří spolu nakonec nemohli být, i když se tak milovali. Jak tragické a dojemné.

Bohemian Rhapsody má možná pár dobrých momentů, především má ale hudbu, kterou lidé znají a kterou spousta z nich miluje. A chtěla nám dát i příběh muže, který byl nepochybně výraznou osobností a jehož osud nabízí spoustu dramatického potenciálu. A podle mě se právě tento příběh tak úplně nepovedl a přijde mi to především jako škoda a jako velmi promarněná příležitost.

Pár odkazů na zajímavé recenze nebo komentáře:

Rapsodie, která mrzačí Freddieho Mercuryho

Kdo se bojí Freddieho Mercuryho

Bohemian Rhapsody je krotká pohádka pro nostalgiky

Freddie Mercury: Bohemian Rhapsody is no tribute. It’s full of unconscious homophobia

An open letter to the many fans of Bohemian Rhapsody from a concerned queer

„Bohemian Rhapsody“ Sells A Sanitized Vision Of Freddie Mercury

Bohemian Rhapsody Is an Insult to Freddie Mercury

Bohemian Rhapsody's homophobia: how the film fears gay Freddie Mercury

Bohemian Rhapsody Plays Dirty Pool With Freddie Mercury’s Legacy

Bohemian Rhapsody’s’ Fumbling Representations Of Sexuality

Laineygossip Review - Rami Malek in Bohemian Rhapsody

I Want To Break Free… From Heteropatriarchal Norms: Cultural Review of BR

Bohemian Rhapsody’s Queer Representation Is Downright Dangerous

Bohemian Rhapsody: Hit Queen movie glosses over dark truths about Freddie Mercury

Rogerebert.com: Bohemian Rhapsody

An open letter to Bohemian Rhapsody fans

Bohemian Rhapsody Doesn't Straightwash Freddie Mercury. But Is It Edgy Enough?

This Year's Oscars Will Be the Queerest Ever. But There's a Bigger Story Behind the Numbers

Why Bohemian Rhapsody should not win Best Picture

Family of Queen manager hit out at his portrayal in Oscar-winning movie

Bohemian Rhapsody – Mediocremovie review

I Hope Christians Like Bohemian Rhapsody, Because Someone Should

An Angry Gay’s Overdue Screed on Bohemian Rhapsody

Bohemian Rhapsody - Sarah G. Vincent Views