Jdi na obsah Jdi na menu
 


Konspekt - Petra Holá

DEMOCRACY AND REPRESENTATION: OR, WHY SHOULD IT MATTER WHO OUR REPRESENTATIVES ARE?

Anne Phillips

       Proč by mělo být víc žen v politice? Je důležité, kdo nás reprezentuje? A musí být ženy zastupovány ženami? To jsou otázky, které si klade text Ann Phillips, a odpověď na ně není vždy jednoduchá či jednoznačná.

       Ženy jsou v současnosti v politice stále podreprezentovány, ale tato podreprezentace je stále více nahlížena jako problém, což je nepochybně významná změna. Existují dokonce případy, kdy byly zavedeny kvóty a jiná opatření pomáhající ženám překonat omezení bránící jejich vstupu do politiky a v některých zemích se už politickým stranám nevyplatí přehlížet nerovnost politického zastoupení.

       Nicméně, co fakt nízké reprezentace žen (tj. jejich malého zastoupení ve volených shromážděních neodpovídající jejich podílu v populaci) vlastně znamená? Je skutečně tak důležité, aby bylo v politice více žen? Může se to jevit jako téměř kacířská otázka, nicméně Phillips připomíná, že ne všechny skupiny lidí (například blázni či méně inteligentní lidé) musí mít své zástupce a zástupkyně v politické sféře. Posun od přímé k reprezentativní demokracii znamená také posun důrazu – nejde už o to, kdo politici jsou, ale co reprezentují, jaké politiky, myšlenky, zájmy.

       Pokud bychom ale trvali na deskriptivní či zrcadlové reprezentaci (jde o pojem z práce Hanny Pitkin používaný pro takovou reprezentaci, která odráží složení populace a je vlastně jakýmsi jejím modelem v malém), jaké argumenty můžeme předložit? Podle autorky v zásadě čtyři hlavní. Jeden z nich, pozitivní rolový model, sice Phillips hlouběji nerozebírá, nepochybuje ale o jeho užitečnosti, neboť úspěšné političky mohou být jistě vzorem a modelem pro další ženy. Zbývají tedy tři další argumenty.

       Argument spravedlnosti říká, že distribuce politické moci výrazně vynechávající některé skupiny obyvatel je důkazem vědomé nebo strukturální diskriminace, která do demokracie nepatří. Ženy mají menší šance i na základě tradiční dělby práce, kdy se například častěji starají o děti či jiné členy rodiny. Politiku je také možné brát jen jako jeden z druhů zaměstnání, ke kterému by ženy měly mít rovný přístup. Na druhé straně je ale reprezentace pouze jedním aspektem politické participace - participace implikuje aktivitu, která je vždy menšinovou záležitostí (podobně jako se jen menšina lidí zajímá o jazz).          

       Současná demokracie se vyznačuje mimojiné mnohostí a růzností často soupeřících jednotlivých zájmů, všem by ale měl být dán hlas. Dalším argumentem pro ženy v politice jsou podle Phillips právě ženské zájmy, ovšem skutečností je, že je velmi obtížné je identifikovat a definovat. Nemusíme se hned obracet k esencialismu, protože ženy mají v současné společnosti v některých aspektech nepochybně odlišnou pozici a zkušenosti – proč by ale jejich zájmy musely zastupovat jen ženy? Autorka textu dochází k závěru, že právě pro nejasnost a nejednoznačnou identikaci ženských zájmů je významnější reprezentace žen důležitá. Je tady také dosavadní zkušenost – výlučně či většinově mužská shromáždění toho pro ženy (jejich zájmy a priority) obvykle mnoho neudělala. V souvislosti s tím autorka připomíná nutnost rozlišování rovné (proporční) a prahové přítomnosti (zastoupení) – v parlamentu nemusí být přesně polovina žen, k zastupování jejich zájmů stačí kolem 30 % mandátů.

       Nejvýznamnějším argumentem do určité míry zahrnujícím i oba předchozí je, že vyšší podíl žen v politice je součástí úsilí o lepší a širší demokracii – jako u řady dalších otázek jde o hlubší a silnější argument, pokud je součástí širšího kontextu.

       Text Anne Phillips bych hodnotila jako aktuální a celkově přínosný svou argumentací, ačkoliv například otázka ženských zájmů je řešena poněkud nepřesvědčivě. Na druhé straně se domnívám, že není úplně nesmyslná – ženské zájmy by bylo vzhledem k rozdílům mezi ženami opravdu těžké definovat, ale pokud něco takového existuje – a já se domnívám, že ano, že existují otázky a problémy, které ženy řeší častěji a které si častěji uvědomují (péče o děti, potrat) – pak je podle mého názoru pravděpodobnější, že je bude hájit žena než muž. Ačkoliv teoreticky to může být stejně dobře muž (a jistě takoví jsou), v praxi to bude spíše žena, proto je jejich přítomnost v politice důležitá. Zajímavá je také otázka kvót, která není hlavním tématem textu, nicméně je zmiňována a úzce s ním souvisí.