Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ian McEwan: Na Chesilské pláži

136239.gif Próza známého anglického prozaika Iana McEwana má sympatický rozsah – pouze něco přes sto stran, ale přes svou útlost ve vás pravděpodobně knížka Na Chesilské pláži (2007) zanechá silný dojem. Přichází s atraktivním tématem – svatební noc dvou nezkušených mladých lidí, ale v žádném případě to není jen kniha o sexu, naopak vypovídá o mnoha obecnějších tématech jako je neschopnost komunikace i mezi nejbližšími lidmi nebo dobová podmíněnost našeho chování. Příběh Edwarda a Florence se totiž odehrává na počátku šedesátých let 20. století, ještě před plným propuknutím „sexuální revoluce“, takže z dnešního pohledu nám některé z problémů hlavních postav mohou připadat těžko uvěřitelné anebo snadno řešitelné, mnohé z nich však zřejmě přesně vystihují svou dobu. Na druhé straně ale všechny těžkosti Florence a Edwarda jistě nejsou podmíněné jen situovaností v čase, odrážejí také problémy a témata objevující se ve všech dobách – individualitu každého z nás, obtížnost porozumět druhému jen na základě chování či gest nebo konečnou lidskou osamělost. Je to sevřený a povedený milostný příběh s jemně a hodnověrně vykreslenými postavami (mnohé se o nich dozvídáme v retrospektivách), s kterými dokážeme lehce soucítit a s nimiž se můžeme snadno identifikovat. Příběh, který není sentimenální a který nekončí happyendem, ale který má přesto – nebo možná právě proto – schopnost dojmout.

Ukázka z přebalu knihy:

Mezi Edwardem a Florence se nic neodehrávalo překotně. Důležitých pokroků, svolení udělovaných bez jediného slova k dalšímu rozšíření toho, co směl vidět nebo polaskat, bylo dosahováno pouze postupně. Ten říjnový den, kdy směl poprvé spatřit její obnažená prsa, předcházel o několik týdnů dnu, kdy se jich směl dotknout: 19. prosince. Políbil je v únoru, i když ne na bradavky, po nichž jednou přejel rty v květnu. Ona sama se odvažovala přiblížit k jeho tělu ještě s mnohem větší opatrností. Náhlé pohyby nebo radikální návrhy z jeho strany mohly zhatit měsíce tvrdé práce. Večer v kině na promítání Kapky medu, kdy uchopil její ruku a položil si ji mezi nohy, zvrátil celý proces o týdny zpátky. Nezačala být nepřátelská ani odtažitá – to nikdy nebyl její způsob –, ale neznatelně odměřená, snad zklamaná nebo dokonce maloučko zrazená. Záhadně se od něho vzdálila, aniž by v něm vzbudila sebemenší pochyby o své lásce. Potom se konečně vrátili k novým postupným krůčkům: když byli koncem března jednou v sobotu odpoledne spolu sami a za okny neuklizeného obýváku v malém domku jeho rodičů v Chilternské pahorkatině se ztěžka snášel déšť, nechala svou ruku krátce spočinout na – nebo alespoň poblíž – jeho penisu. Po necelých patnáct vteřin ji ve vzrůstající naději a vzrušení cítil skrz dvojitou vrstvu látky. Sotva se odtáhla, bylo mu jasné, že už to dál nedokáže vydržet. Požádal ji, aby se za něho provdala.