Jdi na obsah Jdi na menu
 


Markéta Pilátová: Žluté oči vedou domů

1. 7. 2009

136505.gifČtyři ženy. Jeden muž. Dvě země. Román Markéty Pilátové Žluté oči vedou domů vychází z autorčina pobytu v Brazílii, zabývá se však především tématem z nejuniverzálnějších - domovem, jeho hledáním a jeho opouštěním (emigrací). Tuto i další otázky řeší v knize pět osob, pozornost se přitom soustřeďuje na monology čtyř žen - Brazilky, Češky a dvou dcer českých emigrantů do Brazílie.
Příběh milostného trojúhelníku lidí starší generace pomáhají rozplétat dvě mladé dívky, které však zároveň řeší své vlastní poblémy. Spojnicí všech příběhů je už zmíněné téma domova  - ten je však záležitostí subjektivní, je něčím, co si všichni můžeme zvolit, k čemu se můžeme postavit určitým způsobem, co však nelze ignorovat, jak poznává i jedna z hlavních postav knihy.

Knížce se věnuje i server iLiteratura.  

Ukázka z knihy:

Matka byla blondýnka s malým zadkem a svářečskou kuklou. Tu si nasazovala, aby předváděla dělníkům v brazilských továrnách tvrdost ocele, kterou prodával můj otec. Byl to reklamní trik a zaručeně fungoval, protože když sem v osmačtyřicátém přijeli, bylo Săo Paulo díra, co neměla ani milion obyvatel. A z toho milionu jich bylo víc jak tři čtvrtiny velkých chlapů s ohromnou schopností považovat blondýnu za Pannu Marii nebo Máří Magdalénu. Tak moje matka svařovala, otec prodával, ale protože to byl víc účetní než podnikatel, začal své Panně Marii počítat i gramy masa na žrádlo pro psa. To by nebyla máma, aby se z takových počtů nevyvlíkla. Dovezl ji sem, zachránil před komunisty a myslel si, že mu bude vděčná tak, jak to viděl u brazilských ženských. Jenže se přepočítal, máma místo vděku zahodila svářečskou kuklu a červené boty na podpatku, v nichž celou tu svářečskou parádu v přímém přenosu předváděla, a udělala se pro sebe. Nejdřív se rozvedla, pak si navlékla montérky a začala v jedné garáži prodávat nářadí. Ještě než dala svému účetnímu kopačky, prohlásila, že od něj už nic nechce. Nechala mu všechno, nástrojařskou fabriku, ponky a nevzala si ani tu proslavenou kuklu.

Začala pomalu, ale všechno jí kvetlo pod rukama, chlapi se jí báli, protože sice pořád byla blondýna s malým zadkem, ale taky se z ní stala jejich šéfová, co jim dává na chleba pro jejich ženské, co jsou jim vděčné.